Zubní kaz (karies) je chronické přenosné zubní onemocnění. Jeho příčinou jsou kyseliny, které vznikají při rozkladu cukrů tzv. karyogenními bakteriemi žijícími v zubním plaku. Dlouhodobé působení těchto kyselin vede k odvápnění a poškození zubní skloviny a vzniku kazu.
Ústní mikrobiom je nejlépe prozkoumaným a druhým nejpočetnějším mikrobiomem lidského těla (hned po mikrobiomu střevním). Jedná se o komplexní společenství, které zahrnuje bakterie, houby, viry a další mikroorganismy. V ústní dutině je stabilní teplota 34–37 °C, což je ideální prostředí pro přežívání různých bakterií. Většinu z nich tvoří komenzálové, prospěšné bakterie podílející se například na trávicím procesu, který začíná již v ústech.
V mikrobiotě úst se běžně vyskytují zástupci bakteriálních rodů Abiotrophia, Peptostreptococcus, Stomatococcus, Bifidobacterium, Corynebacterium, Eubacterium, Lactobacillus, Propionibacterium, Pseudoramibacter, Rothia, Moraxella, Neisseria, Camphylobacter, Capnocytophaga, Desulfobacter, Desulfovibrio, Eikenella, Haemophilus, Leptotrichia, Selenomonas, Simonsiella, Treponema, k nejčastěji se vyskytujícím patří Streptococcus, Actinomyces, Veillonella, Fusobacterium a Prevotella.
Nejznámější kariogenní bakterií je Streptococcus mutans produkující kyselinu mléčnou. Bakterie Aggregatibacter actinomycetemcomitans přispívá ke vzniku parodontitidy, stejně tak Fusobacterium nucleatum, která se navíc podílí na vzniku zubního plaku. Mezi ústní komenzály patří například Veillonella parvula a Actinomyces naeslundii.
Vznik zubního kazu, kromě důsledného odstraňování zubního plaku ústní hygienou, lze zásadně ovlivnit výběrem konzumovaných potravin. Při fermentaci potravy v ústní dutině vzniká dle jejího složení různé množství kyselin, přičemž ústní pH ˂ 5,7 má na zuby negativní vliv.
Strava bohatá na cukry představuje ideální živnou půdu pro přežívání a množení kariogenních bakterií. Pokud seřadíme jednoduché cukry podle jejich kariogenního účinku, na prvním místě je sacharóza, následují glukóza, fruktóza a maltóza. Vliv jednoduchých cukrů (zejména sacharózy) na tvorbu zubního kazu závisí na celkovém množství, formě a frekvenci jejich konzumace. Méně škodlivé jsou alkoholické cukry, tj. xylitol, manitol a sorbitol.
Vzniku zubního kazu napomáhají zejména sladké potraviny s lepivými složkami (např. sušené a kompotované ovoce, žvýkací a jiné bonbóny, med, sušenky, koláče), které mají větší tendenci ulpívat v mezizubních prostorech, kde jsou snadno dostupnou potravou pro kariogenní bakterie.
Rizikové z hlediska tvorby zubního kazu jsou i neslazené potraviny s obsahem škrobu, které obsahují větší množství rozpustné vlákniny podporující lepivost, jako jsou bílý chléb, slané krekry, bramborové lupínky, hranolky. Tento typ potravin vyžaduje důkladné žvýkání, které stimuluje tvorbu slin. Sliny neutralizují kyseliny v ústní dutině, zvyšují ústní pH a mohou do skloviny navracet minerály, které se uvolnily působením kyselin, zejména vápník.
Pro redukci tvorby zubního kazu je důležité dodržovat režimová opatření v podobě pravidelné ústní hygieny, a také některá dietní doporučení. K těm patří zejména omezení denního příjmu jednoduchých cukrů na maximálně 50 g (v České republice činí průměrně 110 g na osobu) a pití nealkoholických sycených slazených nápojů, které snižují pH slin. Bylo zjištěno, že ochranný efekt na zubní sklovinu vykazují laktóza a galaktóza. Prospěšná je konzumace bílkovinných potravin, zejména mléka a mléčných výrobků, které mají schopnost neutralizovat karyogenní kyseliny. Po jídle se doporučuje žvýkání žvýkaček bez cukru, redukci plaku přispívá konzumace potravin bez cukru obsahujících nerozpustnou vlákninu, ořechů či tvrdých sýrů. Ochranný účinek na zuby vykazují i polyfenoly obsažené v kakau a kakaových výrobcích. Snižují tvorbu kyselin produkovaných Streptococcus mutans a naopak podporují růst ochranného biofilmu v důsledku působení Streptococcus sanguinis. Kariostatický účinek mají také složky obsažené v lékořici a v černém čaji. Pro zdraví zubů je důležitý i dostatečný příjem minerálů a fluoridů.
Ing. Silvia Illýová, Blanca Martin-Borja Sotoca
Použité zdroje:
Deo PN, Deshmukh E (2019): Oral microbiome: Unveiling the fundamentals. Journal of Oral and Maxillofacial Pathology, 23, 122-128. doi: 10.4103/jomfp.JOMFP_304_18
Gao L, Xu T, Huang G, Jiang S, Gu Y, Chen F (2018): Oral microbiomes: more and more importance in oral cavity and whole body. Protein and Cell, 9, 488-500. doi: 10.1007/s13238-018-0548-1
He Y, Gong D, Shi C, Shao F, Shi F, Fei J (2017): Dysbiosis of oral buccal mucosa microbiota in patients with oral lichen planus. Oral Diseases, 23, 674-682. doi: 10.1111/odi.12657
Inchingolo AM, Malcangi G, Ferrante L, Vecchio GD, Viapiano F, Mancini A, Inchingolo F, Inchingolo A, Venere DD, Dipalma G, Patano A (2023): Damage from carbonated soft drinks on enamel: A systematic review. Nutrients, 15, 1785. doi: 10.3390/nu1507175
Sharma N, Bhatia S, Sodhi AS, Barta N (2018): Oral microbiome and health. AIMS Microbiology, 12,
42-66. doi: 10.3934/microbiol.2018.1.42
Silviu BE, Bica CI, Stoica EO, Vlasa A, Esian D, Bucur SR, Bud A, Chibelean M, Pacurar M (2021): Observational study regarding the relationshop between nutritional status, detal caries, Mutans Streptococci, and Lactobacillus bacterial colonies. Enviromental Research and Public Health, 18, 3551. doi: 10.3390/ijerph18073551
Struzycka I (2014): The oral microbiome in dental caries. Polish Journal of Microbiology, 2, 127-135.
Zhang JS, Chu CH, Yu YO(2022): Oral microbiome and dental caries development. Dentistry Journal, 10, 184. doi: 10.3390/dj10100184
